Na našem webu a sociálních sítích pravidelně sdílíme hřejivé příběhy o tom, jak adopce od základu změní život našim svěřencům i jejich novým rodinám. Ne každý příběh v azylu má ale bohužel šťastný konec. Jsou pejsci, kteří se kvůli lidské krutosti a naprostému zanedbání k vysněné adopci ani nedostanou.

Rozhodli jsme se otevřeně napsat i o této odvrácené straně naší činnosti. Nechceme zavírat oči před realitou. V životě záchranářů zvířat tyto momenty existují a jsou nesmírně těžké. O to větší smysl ale má pomáhat útulkům a azylům, které si berou do péče ty nejzranitelnější a nejzbídačenější pejsky a dělají maximum pro to, aby jim vrátily důstojnost a ulevily od bolesti.

Dnešní vyprávění je o Maxíkovi a Čikovi. Kdybychom je nechali žít tam, kde byli, možná by ještě nějakou dobu přežívali. Otázkou však zůstává, v jakých šílených bolestech a zda by takové živoření mělo vůbec nějaký smysl.

🕊️ MAXÍK: Případ, na který nezapomeneme

Maxíka jsme přebírali v jednom z vyloučených míst na Mostecku. Na místě nebylo možné komunikovat s dospělými – paradoxně jediné rozumné bytosti, které s námi situaci řešily, byly tamní malé děti. Abychom pejska dostali co nejrychleji do bezpečí, převzali jsme ho okamžitě a bez jakéhokoliv přijímacího poplatku. V tu chvíli jsme ale vůbec netušili, jak hluboké a kruté zanedbání nás čeká.

Zápach, strach a agresivita

Maxík byl pravděpodobně kříženec pudla, ale jeho stav byl tak žalostný, že se to dalo sotva poznat. Okamžitě jsme ho převezli do karantény v našem depozitu. Naše karanténní místnost je menší, abychom v ní dokázali udržet stoprocentní hygienu a sterilitu. To, jak to po Maxíkově příchodu v místnosti vypadalo a hlavně jak strašně zapáchala jeho hnijící srst, se nedá slovy popsat. Přestože Maxík v depozitu už přes dva měsíce není, místnost dodnes každý den dezinfikujeme, protože ten zápach je v ní stále hluboce zarytý. Podobně těžký případ jsme u nás ještě nezažili.

Kvůli prožité hrůze a obrovským bolestem byl Maxík zpočátku agresivní a nenechal na sebe vůbec sáhnout. Manipulace s ním vyžadovala obrovskou trpělivost a maximálně individuální přístup. Tehdy jsme ještě netušili, že jeho vrčení není jen projev strachu, ale především volání o pomoc kvůli nesnesitelné fyzické bolesti.

První krok: Návrat psí důstojnosti

Jako první bylo nutné dát do pořádku jeho zevnějšek. Maxík byl v podstatě jedna velká, zplstnatělá, špinavá koule chlupů, skrz kterou ani neviděl na svět. Celou srst měl navíc obalenou vlastními výkaly a drápy měl přerostlé do šílených rozměrů.

Tato nelehká a doslova očistná práce připadla mému manželovi, který měl zrovna v ten den narozeniny. Společně s kolegyní jsme totiž ten nesnesitelný zápach fyzicky nezvládaly a upadávaly do mdlob. V partnerském salonu, který s naším azylem HAFANOF z.s. spolupracuje, se ho nakonec podařilo kompletně oholit a ulevit jeho tělíčku od kil špíny.

Krutá diagnóza a vysvobození

Když měl Maxík čistý kožíšek, okamžitě jsme zamířili na veterinu. Nález, který pan doktor odhalil, nás doslova posadil na zadek:

• Tříselný kryptorchid (zadržené varle), který vyžadoval operaci.

• Na třikrát zlomená čelist! (V tu chvíli nám došlo, proč byl tak citlivý na jakýkoliv dotek kolem hlavy a proč reagoval agresivně – musel neskutečně trpět).

• Masivní zubní kámen, pokročilá parodontóza a šílený stav zubů, z nichž většina chyběla a zbytek v tlamě hluboce hnisal. Právě odtud pocházel ten neutichající zápach.

Jaterní testy nedopadly dobře, ale operace tlamy a zlomené čelisti byla nevyhnutelná, pokud měl mít šanci žít bez bolesti. Maxík byl uveden do anestezie, ale jeho vyčerpané tělíčko a unavené srdíčko ten obrovský nápor bohužel nevydrželo. Odešel za duhový most přímo během zákroku. Nepomohla ani okamžitá resuscitace.

Je nám nesmírně líto, že se nám ho nepodařilo zachránit a dopřát mu milující domov. Věříme ale, že pro něj byl tento odchod vysvobozením z dlouhodobého pekelného utrpení. Na počest jeho památky jsme nechali vyrobit vzpomínkovou plaketu s jeho fotografií, kterou umístíme do našeho smutečního koutku na azylové zahradě.

I péče o pejska, který nakonec neodejde do adopce, s sebou nese velké finanční náklady. Výdaje za Maxíkovo holení, veterinu a kafilérii se vyšplhaly na zhruba 7 000 Kč.

🕊️ ČIKO: Člen naší rodiny, který odešel příliš brzy

Čika jsme převzali z jiného městského útulku, kde prožíval těžké chvíle schovaný ve venkovním kotci. Protože se jednalo o pejska malého vzrůstu (nejspíše kříženec krysaříka), bylo nám jasné, že venku zůstat nemůže, a vzali jsme ho do naší vnitřní domácí péče.

Stal se součástí naší smečky

Po úspěšném zvládnutí karantény se Čiko přestěhoval přímo k nám domů. Okamžitě se zapojil do chodu rodiny a stal se plnohodnotným členem naší smečky. Všichni jsme ho hluboce milovali. I když za sebou neměl nic hezkého, byl neskutečně přizpůsobivý, hodný a vděčný. Jediným jeho šrámem na duši byla separační úzkost, se kterou jsme ale trpělivou prací dělali velké pokroky.

Čiko k nám domů dokonale zapadl. Naše děti si ho zamilovaly natolik, že mě každý den prosily, aby u nás zůstal napořád. Stal se dokonce jediným azylovým pejskem, který dostal oficiální privilegium spát s námi na gauči.

Boj s vážnou nemocí

Čiko k nám bohužel přišel jako vážný onkologický pacient. V původním prostředí se o jeho zdravotní stav nikdo nezajímal, a tak se nádorové onemocnění nekontrolovaně rozvíjelo. K tomu měl navíc zuby v katastrofálním stavu a luxaci pately posledního stupně – což bylo ale v porovnání s rakovinou to nejmenší.

Rozhodli jsme se bojovat. Začali jsme s okamžitou léčbou. V té době Čika velmi podpořil náš sponzor Vetamix, který mu dodával kvalitní krmivo. Čiko si ještě stihl plnými doušky užít naši vánoční azylovou akci pro veřejnost, kde rozdával radost všem okolo.

Poslední operace

Hned druhý den po vánoční akci musel Čiko podstoupit náročný chirurgický zákrok, který měl nádor odstranit. Nemoc byla ale bohužel příliš agresivní a rozšířená. Čiko během operace vydechl naposledy.

Je těžké pochopit, proč lidé nechají situaci zajít tak neuvěřitelně daleko a nechají zvířata trpět v bolestech. Čiko byl naší obrovskou srdcovou záležitostí – nejen pro azyl, ale pro celou naši rodinu. I pro něj jsme nechali vyrobit plaketu, aby jeho vzpomínka na naší zahradě žila dál.

Celkové finanční výdaje za Čikovu náročnou léčbu a operaci dosáhly částky zhruba 20 000 Kč.

Nedovolme lidem takto ubližovat bezbranným tvorům. Pomáhejte společně s námi azylům, které dávají těmto zuboženým duším šanci na důstojný konec nebo nový začátek, aby žádný pes nemusel trpět v samotě a bolesti. ☹ 🙏

NEKUPUJ, ADOPTUJ! KAŽDÁ POMOC MÁ SMYSL. 💚