Šimon: Z klubíčka neštěstí králem pražské postele

Šimon k nám přišel jako přibližně osmiměsíční štěně. Z místa, kde předtím žil, ho musel převézt specializovaný zvířecí transport, protože jsme tehdy neměli možnost pro něj osobně dojet.

Dorazil vyhublý, vystrašený a nejistý.

První bezpečné místo našel u naší dočasné tety Jany.

A právě tam začala jeho proměna.

Stačil týden a ukázal, jaký doopravdy je

Při příjmu působil jako uzlíček neštěstí.

Po několika dnech klidu, pravidelného jídla a bezpečného režimu se ale začal měnit. Ukázalo se, že je mimořádně učenlivý, společenský a vděčný pes.

Důvěru si budoval překvapivě rychle.

Šimon je navíc synem Merilyn – fenky, která sama prošla velmi těžkou minulostí a dlouhou cestou k novému domovu.

I proto pro nás bylo krásné sledovat, jak rychle se její syn začíná otevírat světu.

Adopční inzerát způsobil poprask

Šimon je kříženec labradora s výraznou čokoládovou srstí.

Jakmile jsme zveřejnili jeho adopční inzerát, strhla se obrovská vlna zájmu.

Telefony zvonily prakticky nepřetržitě a lidé se ozývali i pozdě večer nebo v noci. Zájemců byly desítky.

Po dokončení potřebné veterinární péče jsme proto vybírali velmi pečlivě.

Nakonec nás oslovil pár z Prahy.

A právě oni později popsali, jak jim Šimon změnil život.

Hledání toho pravého parťáka

Jeho nová panička vzpomíná:

"V létě roku 2020 jsme s přítelem začali vážně přemýšlet o pořízení psa. Děti už byly větší, měli jsme více času a chtěli jsme parťáka na cestování a turistiku."

Na začátku zvažovali různá plemena. Čím víc ale o psech četli, tím víc si uvědomovali, že některá velmi aktivní pracovní plemena by pro ně nebyla vhodná.

Místo výběru podle vzhledu tak začali hledat psa, jehož povaha a potřeby budou odpovídat jejich životnímu stylu.

A pak objevili Šimona.

"Okamžitě jsem věděla, že tohle je můj pes."

Na portálu Pesweb se objevil jeho profil.

Panička vzpomíná:

"Otevřela jsem stránku a uviděla ho. ŠIMON. Šampión mého srdce. Okamžitě jsem věděla, že tohle je můj pes."

Protože do té doby žádného psa neměla, měla obavu, zda pro Hafanof nebude její nezkušenost překážkou.

Ozvala se nám proto s tím, že chce být maximálně otevřená.

Během telefonátu jsme probrali bydlení, rodinnou situaci, pracovní režim i dobu, kterou by Šimon případně trávil sám.

Panička chtěla mít jasno ještě před cestou do Litvínova.

Nechtěla přijet, Šimona si zamilovat a teprve potom zjistit, že pro něj jejich domácnost není vhodná.

56 zájemců

První osobní setkání dopadlo výborně.

Pak ale přišla informace, která je pořádně znervóznila.

Na Šimona bylo v té době 56 zájemců.

Nezbývalo než čekat.

A nakonec to vyšlo.

Šimon jel do Prahy.

Začátky v novém domově

Ani po adopci nebylo všechno automaticky jednoduché.

Rodina proto začala pravidelně navštěvovat cvičák.

Nová panička později říkala, že výcvik pomohl především jí – naučila se lépe číst psa, pracovat s ním a dávat mu srozumitelné signály.

Šimon byl velmi učenlivý a během několika týdnů dělal velké pokroky.

Společné aktivity se postupně staly pevnou součástí jejich života.

Navštěvovali cvičák, absolvovali psí kemp a začali spolu vyrážet na výlety.

A co pravidlo "pes nikdy do postele"?

To příliš dlouho nevydrželo.

Šimon se během několika dnů propracoval až do postele.

Miluje výlety, vodu, aportování, honičky a doma také hru na schovávanou.

K rodině si vytvořil velmi silné pouto a jeho panička se stala jeho nejbližším člověkem.

Šimon změnil jejich priority

S jeho příchodem se změnil celý rodinný režim.

Dovolené začali plánovat především tam, kam může jet také on. Výlety, volný čas i běžné víkendy se stále více točily kolem společných aktivit.

Jeho panička to shrnula jednoduše:

"Je to ten nejúžasnější pes, jakého jsem si mohla přát."

Šimon přišel do Hafanofu jako vystrašené štěně, které netušilo, co ho čeká.

O několik měsíců později už měl vlastní rodinu, pravidelný režim, cvičák, výlety – a samozřejmě místo v posteli.

Někdy nový domov nezmění život jen psovi. Změní celý svět i lidem, kteří mu otevřeli dveře.