Zázraky na počkání a telefonní šílenství

Při příjmu byl Šimon doslova uzlíček neštěstí. Stačil ale pouhý týden správné péče a vyklubal se z něj neuvěřitelně učenlivý a radostný parťák do nepohody. Byl vděčný úplně za všechno. Velmi příjemně nás překvapilo, jak rychle se nám podařilo získat si jeho důvěru. Šimon je totiž synem Merilyn – té zubožené fenky, o jejímž smutném osudu a následné záchraně jsme psali nedávno.

Šimon je nádherný kříženec labradora s překrásnou čokoládovou srstí. Asi si ani neumíte představit, jaký poprask jeho adopční inzerát vyvolal. Nebyla snad vteřina, kdy by nám nezvonil telefon. Lidé volali o půlnoci, a dokonce i ve tři hodiny ráno! Bylo to pro nás naprosto šílené období, ale u takového krasavce se to dalo čekat. Po dokončení všech veterinárních koleček jsme nakonec vybrali úžasný pár z Prahy.

A právě oni se s námi podělili o to, jak jim tento čokoládový kluk od základu změnil život...

Pohled z nového domova: Hledání toho pravého parťáka

Všechno to začalo v létě roku 2020, kdy jsme s přítelem začali vážně uvažovat o pořízení čtyřnohého parťáka. Byli jsme spolu tehdy pět let, naše děti už odrostly a nepotřebovaly naši neustálou péči a čas. Od začátku nás spojovala společná vášeň pro cestování a turistiku po naší krásné republice, a tak padlo rozhodnutí, že by bylo skvělé mít na těchto cestách psího společníka.

Tím se spustila vlna hledání. Jako úplný pejskařský neznalec jsem trávila hodiny sledováním YouTube kanálů. Podle nich byla nejlepší a nejinteligentnější plemena border kolie nebo australský ovčák, ideálně v módní barvě blue merle, případně belgický ovčák malinois. Po pár dnech čtení odborných článků jsem ale naštěstí střízlivě usoudila, že moje fyzička ani zkušenosti na takto extrémně akční psy nestačí. Jako budoucí zodpovědný majitel jsem si řekla, že tudy cesta nevede. V pořízení psa jsem byla zkrátka rozumnější, než když jsem se ve svých dvaceti letech rozhodovala mít děti – i když jejich brzkého pořízení samozřejmě dodnes ani v nejmenším nelituji!

Člověk míní, osud mění

Po několika týdnech tápání jsem objevila portál Pesweb. Moje původní vize sice byla, že chci malé štěňátko, ale postupem času se můj požadavek změnil na zhruba ročního psa. A pak to přišlo. Jednoho dne jsem Pesweb otevřela a uviděla ho. ŠIMON. Šampión mého srdce. Okamžitě jsem věděla, že tohle je MŮJ pes.

Objevila se však obava – nikdy předtím jsem psa neměla, nebude to pro azyl problém? Byla jsem ale odhodlaná to nevzdat. Napsala jsem do depozita a vedoucí Niki mi okamžitě odpověděla, ať klidně zavolám. Během hovoru jsem na nás doslova práskla úplně všechno: kde bydlíme, jaké máme rodinné vztahy (připadala jsem si jako u adopce dítěte), kolik nám je let, jak dlouho bude pes sám, než se vrátíme z práce, i to, že bydlíme ve vyšším patře s výtahem. Chtěla jsem mít jistotu, že pokud pro něj nejsme vhodní, nebudeme zbytečně vážit dlouhou cestu z Prahy do Litvínova. Nešlo o naftu, ale o to, že kdybychom se do Šimona osobně zamilovali a pak odešli s neúspěchem, zlomilo by mi to srdce.

První setkání dopadlo skvěle. Ledová sprcha ale přišla ve chvíli, kdy nám Niki oznámila, že na Šimona je aktuálně 56 zájemců! Nezbývalo než věřit a doufat. A ten největší zázrak se stal – Šimon je náš!

Náš život s Šimonem

Začátky sice nebyly jednoduché pro nás ani pro něj, ale okamžitě jsme začali navštěvovat cvičák. Ten pomohl ze všeho nejvíc mně – naučil mě, jak se psem správně komunikovat a dávat srozumitelné povely. Šimon byl neuvěřitelně šikovný a během pár týdnů dohnal i pokročilé pejsky. Na cvičák chodíme dodnes, hlavně kvůli úžasné partě lidí a psů. Absolvovali jsme dokonce náš první psí kemp na Hracholuské přehradě, který si letos rozhodně zopakujeme.

A jak dopadlo naše prvotní pevné předsevzetí, že pes nikdy nesmí do postele? Samozřejmě vzalo po pár dnech za své a Šimonek dnes spí s námi. Miluje výlety, aportování míčků, honičky, vodu a doma ze všeho nejvíc hru na schovávanou. Díky veškerému času a péči, kterou mu dávám, si mě vybral jako svou největší lásku a paničku.

Šimon nám kompletně změnil život i priority. Na dovolené jezdíme výhradně tam, kam může jet s námi, a nikdy bychom ho nenechali u nikoho cizího na hlídání. Sice občas zdrhne za zajímavým pachem, ale hned se poslušně vrací. Je to ten nejúžasnější pes, jakého jsem si mohla přát. Ze srdce děkuji Niki Markové a celému depozitu HAFANOF za šanci, kterou nám dali, a za důvěru, se kterou nám Šimona svěřili do života."*