Po čase se zdálo, že se na ni konečně usmálo štěstí. Na pražském Bullsrazu, kde se Connie dokonce zapsala do České knihy rekordů, si ji vyhlédl mladý pár jako parťačku k jejich druhému pejskovi. Ačkoliv si Connie psí kamarády běžně vybírala, s tímto bulíkem si okamžitě sedla.

Bohužel o několik měsíců později nastaly v nové rodině vážné komplikace. Informace, které jsme dostávali, byly neúplné. Když nám přestaly chodit fotografie, začali jsme naléhavě zjišťovat, co se děje. Bylo nám tvrzeno, že majitelka je v nemocnici a Connie hlídají známí. Po dalším měsíci se k nám ale Connie vrátila v šokujícím stavu. Majitelka nás na nic neupozornila, a kdyby fenu nepřivezl náš dobrovolník, vůbec bychom netušili, jak moc Connie strádala.

Dorazila vyhublá na kost, s proleženinami a se zarostlými drápky, které měla rozštěpené až do kosti. Connie navíc kvůli zdravotním problémům vyžaduje přísnou hypoalergenní stravu. Přestože jsme novému domovu nabízeli naše prověřené krmení, bylo jasné, že ho nedostávala – při příjezdu byla celá oteklá a červená. I přes prožité útrapy měla Connie nepopsatelnou radost, když nás znovu uviděla. Byla šťastná, že je zpátky v bezpečí mezi svými. Tuto těžkou situaci jsme interně řešili ještě dlouho poté.

Následovalo další delší období čekání. Věk byl pro běžné zájemce stále překážkou. Pak se ale ozvala naše úžasná kamarádka, které zrovna odešel její milovaný pejsek do psího nebe, a rozhodla se otevřít srdce právě pro Connie. Do třetice všeho dobrého to konečně dopadlo přesně tak, jak mělo. Connie našla své skutečné bezpečí a s novou rodinou k sobě dokonale patří. 🐾

Zbytek tohoto silného příběhu vám už dopoví její nová milující panička:

Bolestná ztráta rozjela "Akci Connie" 🤍

O tom, že je Connie v depozitu u Niki, jsem věděla ze sociálních sítí. V té době jsem ale ještě měla svého nejlepšího psího kluka Nuggeta. Byl to pes mého srdce, ale byl vážně nemocný a v květnu mi umřel na selhání ledvin. V tu chvíli se mi úplně zhroutil svět.

Protože mám ale kolem sebe lidi, kterým na mně záleží a kteří můj hluboký smutek prožívali se mnou, nečekali ani minutu a rozjeli tajnou akci Connie. Moje kamarádka Olga Popelková je zkrátka anděl. Přišla za mnou a povídá: "Hele, u Niki je ta fenečka... kdybys chtěla, víš..." Netrvalo to ani dva dny a už jsem Niki psala o bližší informace. Domluvily jsme se, že se s dětmi přijedeme na Connie nezávazně podívat, ale raději jsem nic neslibovala.

První setkání a obavy ze "sportovce"

V neděli ráno jsme naskákali do auta. Děti byly plné těšení, já naopak plná obav a neustálého smutku z nedávné ztráty. Cestou se k nám přidala i Olga. Když jsme dorazili k Niki, uviděla jsem neuvěřitelného plašana, který visel zakousnutý na pešku a absolutně nic jiného na světě ho nezajímalo. Lítala sem a tam, jako bychom pro ni vůbec neexistovali. V duchu jsem si říkala: "Páni, tak tohle stvoření si mám opravdu odvézt domů? Zrovna já?"

Jakmile ale peška pustila a začala krásně reagovat na pamlsky a povely, došlo mi, že to bude dobré a že do toho půjdeme. Moje obavy pramenily hlavně z toho, že jsem doma nikdy neměla takto energického psího sportovce a byla jsem z jejího temperamentu zkrátka vykulená.

Tam, kde bylo prázdné místo, je teď domov

Niki nás na cestu vybavila obrovským množstvím věcí, krmení a chovatelských potřeb. Connie skočila do kufru auta s takovou samozřejmostí, jako by s námi jezdila odjakživa. Cestou jsme se stavili v Praze na jídlo a Connie celou dobu nespustila oči ze dveří, za kterými zmizely mé děti. Trpělivě na ně čekala, dokud se nevrátily. Celou cestu dlouhou 240 kilometrů zvládla naprosto dokonale.

Doma radostně přivítala mé rodiče, prolétla celou zahradu a jako starý mazák okamžitě vyskočila na gauč. V tu vteřinu byla DOMA.

Connie změnila život nám všem

Je s námi něco přes měsíc a všichni ji bezmezně milují. Zapadla do naší rodiny naprosto neuvěřitelně. Společně chodíme na cvičák, jezdíme na výlety, chodíme plavat a trávíme dlouhé hodiny v lese. Našla si tu spoustu psích kamarádů. Pořád se sice sžíváme a občas řešíme situace, ze kterých je znát, že její předchozí zkušenost nebyla vůbec lehká, ale každým dnem dělá obrovské pokroky. Nechápu, jak mohl někdo tak úžasné psí holce ubližovat.

Connie změnila život celé naší rodině, ale nejvíc mně osobně. Ta hluboká rána po ztrátě Nuggeta je stále velká, ale Connie ji krůček po krůčku s láskou zaceluje. Rozhýbala mě i děti, máme konečně úžasného parťáka na všechny cesty. Každý den se učíme jedna od druhé. Dokonce i můj tatínek se teď každé ráno s úsměvem zvedne a jde s ní na ranní procházku do lesa.

Je to fantastická holka. Pevně věřím, že až doladíme poslední drobnosti, bude nám spolu ještě lépe a vzhledem k její neutuchající energii s námi bude ještě hodně dlouho. Ze srdce děkuji Niki za obrovskou důvěru a Olze za to, že mě v mém smutku nenechala samotnou a přivedla mě k tomuto zázraku. ❤️