MERILYN

Z řetězu až domů

Merilyn přišla do naší péče po životě na řetězu, opakovaném rození štěňat a bez zkušenosti s běžným životem po boku člověka. Prvních dvanáct hodin se strachy téměř nepohnula. Čekala ji dlouhá cesta plná zdravotních komplikací, učení i jedné nevydařené adopce. Nakonec ale našla rodinu, která její příběh sledovala od samého začátku – a byla připravená dát jí přesně tolik času, kolik potřebovala. 

Merilyn: Z řetězu až do skutečného domova

Merilyn je kříženka labradorského retrívra, která se do naší péče dostala po odebrání z velmi špatných podmínek.

Dosavadní život prožila venku na řetězu a opakovaně rodila štěňata. Když byla 20. září 2020 předána do dočasné péče, změna prostředí pro ni znamenala obrovský šok.

Prvních přibližně dvanáct hodin se téměř nepohnula.

Byl z ní tichý, odevzdaný pes, který vůbec netušil, co od nového světa čekat.

Svět, který byl najednou úplně jiný

Mery se zpočátku bála prakticky všeho.

Vystoupit z auta. Vejít do domu. Opustit zahradu. Projít kolem člověka.

Pokud byl někdo v její blízkosti, často odmítala jíst. Prudší pohyb nebo zvednutá ruka v ní okamžitě vyvolaly strach a snahu utéct.

Obojek a vodítko pro ni také nebyly samozřejmostí. První dny jsme na ně museli velmi opatrně zvykat. Neznala běžná slova, povely ani své původní jméno.

Jediným pevným bodem byli ostatní psi v dočasné péči.

Vedle nich se cítila bezpečněji. Díky nim postupně začala objevovat zahradu, okolí i obyčejné psí činnosti.

Když měla strachu příliš, nereagovala agresí.

Prostě se zastavila.

Na procházce dokázala po několika stovkách metrů sednout nebo si lehnout a dál odmítala pokračovat. Potřebovala čas, aby zpracovala všechny nové podněty.

Do rušnějšího městského prostředí jsme se s ní první měsíce prakticky nemohli vydat.

Dočasná péče se přizpůsobila Merilyn

Veterinární péče byla nutností.

Mery neměla ani základní dokumentaci a bylo potřeba vyřešit očkování, čipování, kastraci a další zdravotní problémy.

Do ordinace ji její dočasná teta zpočátku musela nosit, protože ze strachu nedokázala ani vystoupit z auta.

Při kastraci se podle tehdejšího veterinárního nálezu ukázalo, že její reprodukční aparát byl po předchozích vrzích ve velmi špatném stavu.

Ani po zákroku ale zdravotní komplikace neskončily.

Po vyndání stehů začala Mery krvácet a následovalo několik týdnů vyšetření na různých veterinárních pracovištích. Každá další cesta přitom znamenala nový stres pro psa, který se teprve učil světu důvěřovat.

Současně pokračovala práce na její psychice.

Mery si dočasnou tetu postupně velmi silně navázala. Samotu ale zvládala špatně – při odloučení dlouho plakala a štěkala.

Život dočasné péče se tak na mnoho měsíců výrazně přizpůsobil právě jí.

Postupně pochopila, že obojek není nebezpečný, vodítko neznamená bolest a člověk nemusí být hrozbou.

Byly to malé kroky.

Pro Merilyn ale znamenaly obrovský pokrok.

První naděje na adopci

Postupně jsme začali zvát zájemce.

Pro mnohé byla její výrazná bázlivost příliš velkou výzvou. Jiným zase nedokázala důvěřovat sama Merilyn.

Pak přišel zájemce, který za ní začal pravidelně jezdit.

Během pěti návštěv měla možnost ho poznat, společné procházky fungovaly dobře a zdálo se, že vzniká vztah, který by mohl fungovat.

Koncem listopadu tedy Mery odjela do nového domova.

Druhý den přišel telefon, kterého se bojí každý azyl

"Merilyn se ztratila."

Mery byla v té době stále extrémně nedůvěřivá k cizím lidem. Představa, že by se nechala jednoduše odchytit někým neznámým, byla prakticky nereálná.

Okamžitě začalo pátrání.

Zapojily se desítky lidí a díky postupným hlášením jsme získali přibližnou oblast, kde se pohybovala.

Dočasná teta vyrazila na několikahodinovou cestu na místo a společně s dalšími lidmi začali hledat.

Naštěstí pátrání netrvalo dlouho.

Mery se objevila z lesa.

Jakmile spatřila svou tetu a známé auto, sama nastoupila dovnitř.

A jela zpátky tam, kde se cítila bezpečně.

Další adopci už nebylo možné uspěchat

Po této zkušenosti jsme podmínky pro další adopci ještě zpřísnili.

Vánoce tak Merilyn strávila v dočasné péči.

Současně pokračovalo řešení jejích zdravotních problémů. Čekalo ji odstranění většího hematomu na noze, ošetření chrupu a další vyšetření. Rentgen zároveň odhalil dysplazii kyčelního kloubu.

Později se přidaly kožní problémy a při obyčejném běhání po zahradě si Mery zlomila prst na přední tlapce.

Následovaly další týdny pravidelných návštěv veterináře.

Pro běžného zájemce tak představovala kombinaci bázlivosti, zdravotních problémů a nutnosti velmi citlivého přístupu.

A zájem postupně slábl.

Fotografie, které pomohly znovu otevřít její příběh

V červnu absolvovala Merilyn charitativní focení na pláži.

Přišli ji podpořit také Jarmilka a Jozef Hruškociovi a fotografka Verča Svárovská vytvořila sérii snímků, které jsme následně použili při hledání nového domova.

A právě v té době už existovali lidé, kteří Mery dlouhodobě sledovali.

Rodina ji totiž původně podporovala na dálku formou virtuální adopce.

Znali její příběh, věděli o zdravotních problémech i o tom, jak citlivá je.

A postupně za ní začali jezdit také osobně.

Z virtuální adopce vznikla opravdová

Několik návštěv změnilo vztah, který původně vznikl pouze na dálku.

Rodina si k Mery vytvořila skutečné pouto.

A hlavně – věděla, koho si bere domů.

Nepřicházela s očekáváním "hotového" psa. Znala její minulost, její limity i to, kolik práce a trpělivosti může společný život vyžadovat.

11. července 2021 Merilyn konečně odjela do svého skutečného domova.

Dostala trpělivé páníčky, psí kamarádku, děti, které respektovaly její potřeby, a domek se zahradou.

Přesně takové prostředí, jaké jsme pro ni celou dobu hledali.

Z psa, který se bál udělat krok, byla úplně jiná Merilyn

Mery za dobu v péči Hafanofu urazila obrovský kus cesty.

Přišla jako pes, který se bál prakticky každého pohybu člověka a prvních dvanáct hodin se téměř nepohnul.

Odcházela jako fenka, která už dokázala objevovat svět, hrát si a vytvářet vztahy.

A v novém domově mohla pokračovat dál.

Některým psům nestačí otevřít dveře. Potřebují někoho, kdo na druhé straně těch dveří dokáže dostatečně dlouho čekat.

Merilyn takový domov nakonec našla.

A právě proto její příběh patří mezi ty, na které v Hafanofu nezapomeneme.