Cesta z řetězu k milující rodině: Příběh křehké Merilyn 🐾 

Mery k nám přišla ze špatných podmínek, kde zažila jen chlad a neustálé rození štěňat. Prvních 12 hodin u nás se strachy ani nepohnula. Přečtěte si dojemný příběh o obrovské trpělivosti, jedné ztracené adopci a zázraku, který přinesla nezištná láska.

Merilyn je kříženka labradorského retrívra, která k nám byla přijata po odebrání ze strašných podmínek. Celý svůj dosavadní život prožila venku na řetězu, kde sloužila pouze jako stroj na rození štěňat. Když byla 20. září 2020 předána do naší dočasné péče, byl to pro ni takový šok, že prvních dvanáct hodin neudělala jediný pohyb, natož krok. Byl z ní jen smutný, odevzdaný uzlíček neštěstí.

Svět plný neznámého strachu

Mery se zpočátku bála úplně všeho. Vystoupit z auta, vejít do domu, vyjít ze zahrady na ulici... Pokud byl v dohledu člověk – v jakékoliv vzdálenosti – odmítala si vzít jídlo z ruky i z misky. V její přítomnosti nebylo možné zvednout ruku nebo udělat rychlý pohyb, okamžitě v panice prchala.

Klasickou psí výbavu, jako je obojek a vodítko, jsme kvůli jejímu obrovskému strachu nemohli první dny vůbec použít. Lidem se vyhýbala s hlubokou nedůvěrou, neznala žádná slova a nereagovala ani na své původní jméno.

Jedinou útěchou pro ni byla přítomnost psů její dočasné tety. Vedle nich stres o něco opadával. Jen s nimi byla ochotná překonat paralyzující strach, udělat pár krůčků, očichat si okolí nebo vykonat potřebu, což zpočátku velmi komplikovalo učení hygienických návyků v domě. Mery nikdy nebyla agresivní, jejím obranným mechanismem bylo "zamrznutí". Běžně se stávalo, že během procházky ušla sotva 300 metrů a uprostřed pole či lesa si prostě sedla nebo lehla. Potřebovala čas, aby její pošramocená psychika zpracovala všechny ty nové vjemy. Do města jsme s ní první tři měsíce nemohli vyrazit vůbec.

Když se život tety přizpůsobí psovi

Návštěva veteriny byla nevyhnutelná, protože psi z takových podmínek samozřejmě nemívají ani očkovací průkaz. Mery jsem musela do ordinace nosit v náručí, protože strachy nedokázala ani vystoupit z auta. Absolvovala kastraci, při které se potvrdilo, že její děloha byla po tolika vrzích v katastrofálním stavu, a také čipování.

Po necelých čtrnácti dnech, kdy už měla vyndané stehy, se ale objevil vážný problém. Mery začala krvácet a nikdo nedokázal říct proč. Objely jsme několik veterinárních klinik, týdny se nic nedařilo objasnit a neustálý stres spojený s vyšetřeními léčbu protáhl o dlouhé týdny.

Mezitím jsme však intenzivně pracovaly na její psychice. Mery si dočasnou tetu zamilovala tak moc, že jí byla neustále v patách. Kvůli svému zdravotnímu i psychickému stavu ale nemohla zůstávat o samotě – plakala a štěkala celé hodiny v kuse. Teta s ní proto trávila každou minutu dne. Mery si postupně zvykla na obojek a zjistila, že vodítko neznamená bolest. Stejně jako se Mery pomalu učila žít nový život, život dočasné tety se plně přizpůsobil péči o tuto křehkou duši.

První adopce a okamžitý šok

Postupně jsme začali zvát potenciální zájemce. Mnoho z nich se však jejího bázlivého chování zaleklo, nebo se naopak Mery zalekla jich. Až se objevil jeden zájemce, který za ní jezdil pravidelně. Mery měla možnost ho během pěti návštěv dobře poznat, na procházkách krásně fungovala a zdálo se, že si k němu našla cestu. Koncem listopadu proto odjela do nového domova.

Hned druhý den ale přišel obrovský šok. Zazvonil telefon: "Omlouvám se, Merilyn se ztratila." V tu vteřinu se zastavil svět. Mery se cizích lidí stále velmi bála a bylo nereálné, aby k někomu dobrovolně přišla. Okamžitě vypuklo masivní pátrání. Do akce se zapojily desítky skvělých lidí a díky jejich zprávám a telefonátům jsme získali přibližné místo, kde byla spatřena. Dočasná teta okamžitě vyrazila na tříhodinovou cestu na místo, kde se spojila s přáteli a kolegy z depozita. Všichni jsme trnuli strachy, aby se jí nic nestalo. Hledání naštěstí netrvalo dlouho – Mery se najednou vynořila z lesa. Jakmile spatřila tetu a své známé auto, okamžitě nastoupila a odevzdaně čekala na odvoz zpátky "domů".

Trnitá cesta za štěstím

Z adopce byla Mery vrácena a podmínky pro další zájemce se ještě více zpřísnily. Vánoce tak strávila v bezpečí u dočasné tety. Lidé o ni kvůli náročné psychické i fyzické péči rychle ztráceli zájem.

Čekala ji navíc další operace – odstranění velkého hematomu na noze, který jí vznikl z otlaků, protože celý život prožila na tvrdé hlíně. Ze zubů jí byl odstraněn silný nános plaku a kamene z nekvalitního stravování a rentgen navíc odhalil dysplazii kyčelního kloubu. S příchodem jara se přidaly problémy s nadměrnou tvorbou lupů, a aby toho nebylo málo, při obyčejném proběhnutí po zahradě si Mery zlomila prst na přední tlapce. Následovaly dva měsíce, kdy s tetou jezdily na veterinu dvakrát týdně. Vypadalo to, že si takového "maroda" už nikdo dobrovolně neadoptuje.

V červnu ale svitla naděje. Mery zažila nádherný slunečný den na pláži, kde probíhalo její charitativní focení. Přišli ji podpořit i úžasní VIP hosté – manželé Jarmilka a Jozef Hruškociovi, které budou znát především plzeňští milovníci divadla a baletu. Pepa jako skvělý herec a Jarmilka jako úžasná baletka pomohli Mery v hledání nového domova. Fotografka Verča Svárovská vytvořila album plné nádherných snímků, které jsme s prosbou o pomoc sdíleli na sociálních sítích.

Konečně doma: Láska na celý život

Mery byla zpočátku adoptována virtuálně. Rodina, která ji celou dobu na dálku finančně podporovala a sledovala její osud od samého přijetí do depozita, za ní začala pravidelně jezdit. Z virtuálního pouta se po několika osobních setkáních stala láska skutečná.

Dne 11. července 2021 Mery odjela do svého opravdového, trvalého domova. Našla přesně to, co pro ni teta v hloubi srdce si přála: trpělivé páníčky, psí kamarádku a jako úžasný bonus milé a rozumné děti, které ji s láskou rozmazlují. Dnes žije v domečku se zahrádkou a už navždy ví, že je v bezpečí.

Merilyn ušla nepředstavitelný kus cesty. Ze smutného uzlíčku neštěstí se zlomenou duší se stala zvěvědavá, hravá a sebevědomá holka. Kéž by každý pes dostal takovou šanci na nový a šťastný život.