BELLA & DORA

Bella a Dora: Dvě bull tlapky, které změnily jeden domov

Všechno začalo velkým přáním malé holčičky z Králova Dvora u Berouna, která toužila po vlastním pejskovi.

Psi byli v rodině odjakživa, takže rozhodnutí její přání splnit nebylo těžké. Mnohem složitější bylo vybrat, kdo se novým členem domácnosti stane.

"Hlava rodiny prosazovala většího psa s argumentem, že malé plemeno omylem zasedneme, a že nejlepší by byl dobrman. Já jsem naopak chtěla pejska z útulku, protože jsem vždycky věřila, že právě opuštění psi si zaslouží další šanci. Dceři to bylo jedno. Ta prostě chtěla psa."

Cesta k bulteriérům

Na sociálních sítích rodina pravidelně sledovala příběhy jednoho bulteriéra a právě tam tomuto plemeni postupně úplně propadla.

Jejich šaškovská povaha, humor, energie a silná vazba na člověka je nadchly natolik, že padlo rozhodnutí:

Bulteriér. A ideálně takový, který potřebuje nový domov.

Několik prvních pokusů nevyšlo.

Pak ale přišel příspěvek tehdejšího Psího depozita Litvínov, dnešního Hafanofu.

V péči byly dvě přibližně dvouleté bulteriérky – Rora a Bella. Obě pocházely ze zrušené slovenské množírny a za sebou měly velmi těžké období.

Rodina neváhala a ozvala se.

Domů přijela Dora

Po osobní návštěvě padlo rozhodnutí, že domů odjede Rora.

Nová rodina jí brzy začala říkat Dora.

Dcera Bára byla nadšená, nakupovala se výbava, pelíšky i hračky a začínal úplně nový život.

Jenže první dny ukázaly, že Dora si z předchozího života přinesla mnohem víc než jen kufřík věcí.

Neměla prakticky žádné běžné návyky.

Když přišla domů, okamžitě vypila všechnu vodu a snědla všechno, co v miskách našla. Nějakou dobu trvalo, než pochopila, že už nebude hladovět a že miska s vodou nezmizí.

Stejně tak se musela učit čistotě.

První dny s ní rodina chodila ven téměř každou půlhodinu a každý úspěch slavila, jako by vyhrála olympiádu.

Dora pochopila systém během několika dnů.

Socializace chtěla mnohem víc času

S poslušností rodině výrazně pomohla psí škola. Mnohem delší proces ale představovalo vyrovnávání se s minulostí a učení bezpečného fungování mezi dalšími psy.

Dora měla silné reakce na některá zvířata a rodina s ní na tom dlouhodobě pracovala.

Bylo jasné, že zachráněný dospělý pes nepřichází jako prázdný list papíru.

Přináší si vlastní zkušenosti, naučené reakce a někdy také strachy, které je potřeba postupně přepisovat novými zkušenostmi.

A pak do příběhu znovu vstoupila Bella.

Z jedné bulinky byly dvě

Druhou zachráněnou fenku, Bellu, si původně adoptovala jiná rodina.

Obě rodiny ale zůstaly v kontaktu a Bella čas od času pobývala u Dory v "psí školce".

Když se holky po delší době potkaly, přivítání bylo typicky bullí – trochu hlučné, trochu divoké a rozhodně nepřehlédnutelné.

Pak už ale obě řádily po bytě, jako by od sebe nikdy nebyly.

V roce 2018 čekalo rodinu stěhování na venkov.

A právě v té době přišla zpráva, že Bellina adopce bohužel nevyšla.

Rozhodování tentokrát netrvalo dlouho.

Bella pojede k Doře.

A tentokrát už natrvalo.

Dvě bulinky, jedna rodina

Nový život na venkově oběma fenám dokonale sedl.

Velká zahrada, procházky po lese a spousta prostoru byly přesně to, co potřebovaly.

Dora si postupně zvykla také na babiččina voříška Lízu. Zpočátku měla rodina obavy, jak soužití dopadne, ale obě bulinky starší fenku přijaly a respektovaly.

Z původně jedné plánované adopce tak vznikla domácnost se dvěma zachráněnými bulteriérkami.

Jaké byly Bella a Dora doma?

Obě milovaly lidi a návštěvy.

Dokonce i paní pošťačka, která z nich měla nejprve respekt, časem zjistila, že za mohutným vzhledem jsou dvě společenské holky.

Jejich rodina je popisovala takto:

"Bella je neuvěřitelná pohodářka, která by nikomu neublížila. Když se chce mazlit, připomíná spíš chlupatý tank. Dora je temperamentnější a má silný lovecký pud, ale doma je to jedna z nejněžnějších a nejmazlivějších duší."

Obě byly milované, zdravé a samozřejmě také náležitě rozmazlované.

Postel, gauč, dobré jídlo a lidská společnost se staly pevnou součástí jejich života.

Co jejich adopce rodině dala?

Jejich lidé to shrnuli jednoduše:

"Kromě chlupů úplně všude jsme získali obrovské množství nezištné lásky, nekonečno humorných situací a dvě úžasné osobnosti. Nevyměnili bychom je za nic na světě."

Z původního přání malé holčičky mít vlastního psa tak vzniklo něco mnohem většího.

Dvě zachráněné fenky dostaly nový život.

A jedna rodina zjistila, že bulteriér pro ni není jen plemeno.

Je to láska na celý život.

Někdy si jedete pro jednoho psa. A domů se nakonec dostanou dvě životní lásky.